1) Kdo byl Philip Kindred Dick?

Pokud chcete některý z mých článků nebo jeho část publikovat©, nebo k tématu diskutovat (nebo mě upozornit na chyby v obsahu) či osobně přispět, napište mi prosím na cybervlk@centrum.cz, děkuji.

„Není to zvířecí instinkt, který nás udržuje v neklidu a nespokojenosti. Řeknu Vám, co to je: je to nejvyšší cíl člověka – potřeba růstu a pokroku. Nalézat nové věci. Rozpínat se. Rozšiřovat se, dosahovat nových prostorů, zkušeností, pochopit a žít ve stylu rozvoje. Odvrhnout rutinu a opakování, přerušit bezmyšlenkovitou jednotvárnost a vrhnout se vpřed. Jít stále dál.“[1]

Philip Kindred Dick[2](narozen 16. 12. 1928; zemřel 2. 3. 1982) si bezesporu zasloužil svým spisovatelským dílem pevné místo mezi vynikajícími spisovateli scifi. Úctyhodná řada jeho čtyřicet pět románů je přinejmenším na jednoho člověka skutečně pozoruhodným dílem. Napsal ale také i sto dvacet jedna povídek. Co se týče přesného počtu románů a povídek, je v tvorbě P. K. Dicka problém s různými zdroji a počty.[3] Každý příběh, jak v jednotlivých románech nebo v povídkách je originálním pohledem do různých světů. Já osobně do jeho děl počítám i jeden alternativní román s názvem Kobylka zalehla ztěžka,[4] který je umístěn v jeho románu Muž z Vysokého zámku[5] a je tak dílem, jenž zcela určuje směr děje románu o hrůzostrašné představě světa, ve kterém nacisté nejsou poraženi, ale vládnou větší části světa v křehkém míru společně v Americe s lidem ze země vycházejícího slunce. To co bezesporu stojí v jádru tvorby P. K. Dicka je množství zpracovávaných, velice kontroverzních a stále přítomných témat.

V knihách, povídkách a filmovém zpracování námětů s tvorby P. K. Dicka není vždy jasné, co je skutečná realita a co je naopak zcela jiné, nezařaditelné. Příběhy v nichž se Dickovou zásluhou ocitneme, a které nám k hlubokému ponoru nabízí, jsou stejně nesrovnané a často vrcholně neuchopitelné jako život P. K. Dicka. Proto se často stává, že údaje v různých životopisech, recenzích knih, předmluvách a povídek se v náhledu na Dickův život docela razantně rozcházejí. Je totiž jednoduché a krajně nezodpovědné převzít již napsané životopisy Dicka, aniž bychom důsledně porovnali kvalitu a pravdivost informací v nich vyřčených.[6]

Dick byl ale živoucí bytostí, skutečným člověkem, který dostal dar umění vyprávět a inspirovat, často mu ale tento dar mnozí chtějí vzít a používají k tomu fabulace, které mohou zvídavého čtenáře nebo čtenářku odradit od četby jeho kvalitních knih a povídek. A tak je nám Dick často představován v různých životopisech a pokusech o životopisy a zasvěcených článcích jako autor, jenž se dokonale utopil v drogách, duševních nemocech a v osobních problémech. Chybí zde schopnost nebo spíše neochota pochopit, že lidský život bez kontextu a hluboké znalosti všech vlivů na život nelze poznat do hloubky.[7]

Dick je tedy často zobrazován jako jiný, nebo v nejšílenějším, devastujícím obrazu jako ten, kdo se v dokonalé Kafkovské proměně vzdálil za obzor lidské zkušenosti. To je ta nejhorší představa o skutečné osobnosti, jakou Dick skutečně byl a v inspiraci pro nejenom americkou komunitu PKD OTAKU[8]  je i stále. Důležité je najít osobní vyvážený postoj a nastudovat jeho tvorbu a životní podmínky do takové hloubky, že nám umožní pochopit i něco z myšlení P. K. Dicka a možná uchopit taky živého člověka, jenž nám nakonec bude velmi podobný.

K tématu osobnosti P. K. Dicka se také vyjádřil Jiří Popiolek v časopise Pevnost[9] v článku nazvaném Božská trilogie[10]Trnitá cesta Philipa K. Dicka k Bohu a víře[11] a to hlavně z toho důvodu, že Dick je často představován mylně a ve zlém světle: „Je tak trochu v módě svalovat neuchopitelnost a bizarnost Dickových knih na autorův ne zcela harmonický život. Psychická porucha, brzká otcova smrt a nejednoznačný vztah k matce, chudoba, drogy, vždy neomylně špatný výběr životních družek, to všechno se na Dickovi nesmazatelně podepsalo – a dá se v jeho románech a povídkách najít. Jsou pesimistické, depresivní, plné orwellovských, nevídaně fantaskních vizí a světů, které ze všeho nejvíc připomínají špatný trip, a hrdinů-outsiderů polykajících více prášků než Gregory House[12], kteří svým konáním neodvratně směřují do náruče dobrovolné smrti. A jen málokdy najdete sympatickou ženskou postavu. Jenže v pozadí toho všeho problikává nadhled a humor, temný jako bezhvězdná noc, který Dicka usvědčuje, že se z jeho strany vždycky jednalo o hru, již měl plně pod kontrolou. Mějte to na paměti, když budete číst nejenom jeho *Božskou trilogii*. Je to důležité.“

Proč je důležité vnímat výjimečnost spisovatele Philipa Kindreda Dicka

To co totiž neradi slyšíme a o čem se nám špatně hovoří, jsou většinou osobní negativní zážitky, a z nich vyplývající smutek. Smutek, má bohužel moc rozbít i zcela úžasný život a člověka, jenž byl v jeden okamžik pro nás inspirací, může prožitý negativní zážitek změnit v trosku. Je nám to upřímně líto, ale jsme si bezprostředně v pravdě vědomi, že často nemůžeme ovlivnit vůbec nic. Platí ale také vždy bez výjimky, že všechny zážitky a negativní události nás v životě formují a my jsme tak často spjati s výsledkem předchozích zkušeností. A také i život spisovatele P. K. Dicka byl poznamenán smutnými nebo nedobrými událostmi, o kterých je nutné hovořit, protože jedině tak se lze více přiblížit pochopení dost významné části Dickovy tvorby. Dick v tomto pochopení není jen jedním ze spisovatelů scifi, ale dost významným spisovatelem scifi, a to tak významným, že byl v roce 2011 zařazen geniálním režisérem Ridley Scottem do skupiny nejvýznamnějších autorů scifi – vznikl tak dokument SCIFI VIZIONÁŘI (Prophets of Science Fiction).[13]

Zajímavou otázku si položila ve vztahu k osobnosti P. K. Dicka autorka článku V patách Bohu hněvu Jitka Rejhonová, kdy její otázka v článku směřovala na důvody proč PKD nese stále punc přitažlivosti:  „Důvodů, pro které Dickovo jméno nese punc přitažlivosti i třicet let po jeho smrti, je hned několik. Prvním z nich je již samotná tematika jeho tvorby. Ta nejčastěji pátrá po podstatě lidství a reality, jíž je člověk obklopen – tedy po odpovědích na otázky, které jsou postmodernímu světu bytostně vlastní. Zatímco v padesátých letech, kdy Dick do světa vědeckofantastického žánru vstupoval, byla leitmotivem děl soudobých prominentních autorů víra ve světlé zítřky pro technologii i lidstvo, víceméně reflektující nálady tehdejší americké společnosti, Dickovi hrdinové procházeli krizemi identity a odhalovali falešnost hodnot, které až doposud přijímali za své. Svět Dickových románů je odtažitý, nehostinný, umělohmotný a osídlený týmiž obyvateli. Sci-fi element se v nich omezuje na vesměs nedbale načrtnuté kulisy, po jejichž vnitřní logice se nemá smysl ptát, protože jejich smysl začíná a končí u vytvoření podmínek nezbytně nutných pro boj jednotlivce proti nespravedlivému a nemorálnímu vesmíru.“[14]

„Druhým prvkem, který výrazně přispívá k Dickově popularitě u současných čtenářů, je již samotná osoba spisovatele. Když se řekne Philip K. Dick, lidem zpravidla okamžitě naskočí přídomky „blázen“ (od dětství trpěl řadou poruch, kvůli kterým byl v podstatě po celý život v péči psychologů a psychiatrů), „narkoman“ (dlouhá léta bral množství léků na předpis a po rozvodu se čtvrtou manželkou přišel do kontaktu s drogovou subkulturou), „paranoik“ (řada jeho hrdinů je obětí zlovůle autorit a na Dicka samotného si vedly spisy jak FBI, tak CIA – na druhou stranu co jiného čekat u člověka, který si dopisuje se sovětskou akademií věd a americkému prezidentovi posílá urážlivé dopisy?), „levičák“ (vyrůstal v levicovém Berkeley a jeho druhá manželka byla politicky aktivní) či „náboženský fanatik“ (víra byla v centru jeho zájmu již v padesátých letech, a to jak z akademického, tak praktického hlediska). Zejména k poslednímu označení se pojí fascinující historie, podle níž Dick v únoru a březnu roku 1974 prožil něco, co nazýval tu setkáním s Bohem, tu kontaktem se svou mrtvou sestrou Jane, tu sovětskými pokusy s telepatickými přenosy. Ať už byla skutečnost jakákoliv, výsledkem těchto prožitků se stala série pozoruhodných duchovních románů, které Dick napsal v posledních letech svého života (zejména VALIS, 1981, čes. Argo 2006, Božská invaze, 1981, čes. Argo 2008 a Převtělení Timothyho Archera, 1982, čes. Argo 1982), a monumentální teologický traktát-deník známý jako Exegesis (psaný mezi lety 1974 a 1982, první úplné vydání naplánováno na roky 2011 a 2012).“[15]

[1]DICK, Philip K. Sluneční loterie. Vyd. 1. Přeložil Pavel AGANOV. Plzeň: Laser, 1999. Edice SF. ISBN 80-7193-064-4, str. 215.

[2]Dále jen P. K. Dick nebo P. K. Dicka; alternativně PKD

[3]Při zpracovávání podkladů jsem se setkal s tím, že počty románů jak na českých i zahraničních webech, v knihách v různých předmluvách a doslovech kolísají mezi 36, 44, 45 a 46 romány, stejně tak se uvádějí různé počty povídek a to mezi 121 a 128 povídkami. Tato čísla se při pečlivém pročítání všech relevantních zdrojů rozcházejí a z logické úvahy se tak musí vycházet zatím ze základního zdroje. I přesné určení počtu románů a čísel je pro mě určitě důvodem dalšího podrobného výzkumu. Zatím se tedy v rámci popisu v článcích držím dvou z přehledných zdrojů. Jako nejrelevantnější zdroje jsou pro účely této studie užity dva zdroje: http://www.philipkdickfans.com/biography/bibliography (45 románů); https://en.wikipedia.org/wiki/Philip_K._Dick (44 románů).

[4]Kobylka zalehla ztěžka – název fiktivního románu z knihy DICK, Philip K. Muž z Vysokého zámku. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-879-4.

[5]DICK, Philip K. Muž z Vysokého zámku. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-879-4. The Man in the High Castle (1962); v ČSSR vydáno v roce 1989 jako samizdat Muž z Vysokého zámku (následně v ČR vydáno jako druhé vydání v roce 1992, poté v roce 2007 jako třetí vydání, a opět znovu v roce 2016 jako sběratelské vydání s ilustracemi).

[6]Informace zdá se, jsou nyní systematicky pečlivěji znalci Dicka a výzkumníky ověřovány, přesto se mnoho zdrojů rozchází.

[7]Proto je dobré být velice ostražitý k tomu, kdo o Dickovi píše. Často se jedná o subjektivní pohled na jeho život i tvorbu, který nemusí mít nic společného s Dickovým reálným životem.

[8]Viz americká PKD OTAKU komunita http://www.philipkdickfans.com

[9]Časopis Pevnost: http://www.pevnost.cz

[10]Míněny Dickovy knihy vztahující se k Valisu – (Valis, Božská invaze, Převtělení Timothyho Archera); alternativně i kniha Rádio Svobodný Albemuth

[11]Zdroj článku: www.argo.cz/soubory/Dick_Bozska-trilogie_cl_Pevnost_3_09.doc; citace k 11. 10. 2016.

[12]Gregory House, M.D. (* 11. června 1959), je fiktivní postava a protagonista amerického televizního seriálu Dr. House. Gregory House, kterého ztvárnil britský herec Hugh Laurie, je nespolečenský a samotářský lékařský génius se specializací v infekčních chorobách a nefrologii. Je vedoucím Oddělení diagnostické medicíny ve fiktivní fakultní nemocnici Princeton-Plainsboro, kde vede diagnostický tým. Postava Gregory House byla popsána jako „mizantrop,“ „cynik,“ „narcista“ a „mrzout.“ Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gregory_House.

[13]Kompletní informace SCIFI VIZIONÁŘI (Prophets of Science Fiction): http://www.imdb.com/title/tt2091018/; http://www.csfd.cz/film/323759-sci-fi-vizionari/prehled/; Mezi vizionáře scifi byli zařazeni také Mary Shelleyová, H. G. Wells, Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Jules Verne, Robert Heinlein, George Lucas.

[14]Citovánu doslovně z článku autorky Jitky Rejhonové – V patách Bohu hněvu http://www.aluze.cz/2010_03/09d_recenze.php, ke dni 11.10.2016.

[15]Citovánu doslovně z článku autorky Jitky Rejhonové – V patách Bohu hněvu http://www.aluze.cz/2010_03/09d_recenze.php, ke dni 11.10.2016.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s