1) Přímá zkušenost – ponoření do Temného obrazu Philipa K. Dicka

Pokud chcete některý z mých článků nebo jeho část publikovat©, nebo k tématu diskutovat (nebo mě upozornit na chyby v obsahu) či osobně přispět, napište mi prosím na cybervlk@centrum.cz, děkuji.

Temný obraz je označován za vrcholné a dokonalé dílo scifi spisovatele, proroka a vizionáře Philipa K. Dicka. Tato kniha se dočkala i zcela zaslouženě filmového zpracování. Na začátku je ale nutné připomenout, že film je jen sladkou odměnou pro čtenáře této Dickovi knížky a jak už dnes vím, je vlastně nutné obzvláště v tomto případě přečíst si knihu Temný obraz a podívat se na film Temný obraz až po přečtení. To co se totiž nevejde do filmu, je v knize doladěno do absolutního pochopení, to co si představujete při četbě knihy je do detailu ukázáno ve vizuálně působivém zpracování filmu. Jedná se tedy o dílo, jenž je vyjádřeno dvojím způsobem. Tak se tedy ponořme do Dickovi paranoidní vizionářské mysli.

Na počátku tedy byly štěnice a drogy, ale spíše ty drogy a Charles Frek. Teda na počátku, na děsivě divném počátku byl spíše divnej chlápek, který měl vopravdu všude breberky, neboli jeho pokřiveným rozumem vnímané zlé štěnice nebo prostě malá nechutná kousající zvířátka. Myl se a myl se, myl taky svého psa a drbal ho i sebe pomalu do úmoru až do vyčerpání všech sil. Pak se nasprejoval sprejem proti hmyzu, pak se vosprchoval, ale ty breberky byly stále všude. Jak se jich zbavit? Jak jim uniknout? Mohl by pomoci kamarád Berris?

„Jsou to mšice, jsou všude, mám je ve vlasech, na kůži, v plicích a bolí to Berrisi, fakt neskutečně, jsou úplně všude, jo a Millie (Frekův pes) je jich taky plná.“ Berris na druhém konci telefonu reaguje jako skutečný přítel „Jo, jo, jasně, počkej, poslouchej mně, musíš odtamtud, uvidíme se u Tří Šumařů, všecko se spraví. Můžeš jich hodit pár do lahvičky, já je tam prozkoumám. Nejspíš to jsou opravdu mšice, ale pro jistotu, tak dělej, klid.“  Berris pravý to kamarád svého feťáckého přítele odhazuje lhostejně telefon, znechucený tím, že musí být přítelem nechutně odpornému feťáckému paranoidnímu individuu rozkládajícímu se zaživa – Charlesovi Frekovi.

Tak přesně takhle začíná filmový příběh Philipa K. Dicka o temném pozadí světa neúprosné drogy S nazvaný Temný obraz. Droga S ničí zlatou Ameriku, nezáleží zde na čase, na pojmenování drogy, na hrátkách s názvy nebo jmény měst nebo lidí nebo s přesným určením místa a času, kdy se příběh odehrává. To všechno je jen jiné pozadí reality, Dickovské reality. Temný obraz ve filmové podobě začíná a my se jako účastníci filmového příběhu stáváme přímými svědky, bezprostředně, bez varování se od prvního okamžiku probouzíme do paranoidního světa drogové závislosti. Nečekejte od filmu, ale žádné ozdravné sociální povídání, žádné hluboké zamyšlení, léčba šokem je prý nejúčinnější.

Ostatně já sám jsem nyní, v prostředí, kde žiji, uprostřed naší reality svědkem podobných příběhů, stále jim naslouchám, zatím možná v bezpečí panelového bytu, vysoko nad mraky a vysoko nad reálnými postavami obyčejného sídliště, kde jsem před nimi chráněn. Tento příběh v Temném obrazu se může odehrát tedy i vedle mě v sousedním bytu nebo i blízko Vás, tady a teď. A dokonce můžete i jednotlivé postavy potkat za několik minut na chodbách anonymních panelových domů. Právě o tom jsou podivné světy reality knih a filmů Phillipa Kindreda Dicka, které se dokáží zcela otevřeně promítnout do mojí i Vaší reality.

Náš filmový příběh nás nutně posunuje dál, navštěvujeme následně svět mocných, kterým jde přednášet do lóže Hnědého Medvěda tajný protidrogový policista nasazený do boje s látkou S v okresu Orange. Na počátku se dozvídáme v úvodním slově přednášejícího, který uvádí policistu, „že žijeme, jak všichni víme v kultuře závislosti.“ Té věty jsem se po zhlédnutí filmu nemohl zbavit, kolovala mi v hlavě, usadila se a moderně řečeno se implementovala do mého myšlení a vedla mně do temných hlubin myšlení.

Zjistil jsem tedy ve své mysli, že v jednoduchém pohledu na kulturu závislosti si mnozí, kteří sdílejí jednoduchý pohled na svět, ve své černobíle hloupé nedokonalé mysli představí pouze svět feťáckých nul, rozpadajících se a rozkládajících se zaživa – vidí před sebou i alkoholiky, bezďáky, gamblery, nenapravitelné čichače a píchače do žil, zkrátka feťáky. Před očima tak mají možná jako já obraz feťáckého pražského parku Sherwoodu za hlavním vlakovým nádražím, kde lze možná i dnes spatřit nechutného feťáka, který pod rouškou noci i dne do své žíly veřejně a bez ostychu vráží svojí jehličku s obsahem postupné hnilobné smrti bez jakýchkoliv společenských zábran před očima ctihodného, pracovitého občana.

Pryč od nich, pryč od světa viditelně se rozkládajících se trosek, vyhýbat se jim. Jednoduše myslící jedinci však podléhají iluzi, že jich se problém závislosti netýká, tato dokonale umělá iluze, ale při opuštění černobílého myšlení neobstojí. Mnozí z těchto individuí totiž mohou být i naši blízcí nebo přátelé. Při podrobném zkoumavém pohledu se před námi otevírá svět mnohých závislostí, které nejsou vidět, od těch viditelných lidově schválených a tolerovaných ustupme raději pryč. Lidé se alkoholu, cigaret a lehkých drog vzdát nechtějí a zákony je přece mnohdy tolerují v množství větším než malém nebo v množství menším než velkém? Tyto závislosti jsou přece stálou součástí moderního života člověka a jsou, jak se lidově říká společensky přijatelné. Hlavně nesou skutečné prachy do státní kasy a stát jakožto nechutný nenažraný brouk přece z něčeho musí za každou cenu existovat.

Mnohem horší jsou ve svém dopadu jiné závislosti, nejvyšší stupeň drogového, závisláckého opojení v postmoderní době je opojení náboženskou, politickou nebo konspirační ideologií neboli svět tajuplných absolutistických idejí. Mnozí lidé závislí na svém jediném pravém způsobu myšlení jsou schopni každého, kdo nesdílí jejich jedinou pravou vizi světa zhodnotit nejprve jako společensky nepřijatelné hovado, které si nezaslouží další existence, v další fázi jako nepřítele ideologie, božstva, gurua nebo státu, no a každému, kdo si nezaslouží existovat ve zlaté době lidské existence, postupně ve jménu nejpravější ideologie zakroutíme společensky přijatelným způsobem jeho jemným krkem. Že páni ideologové, internetoví bojovníci za pravdu, diskutéři, konspirátoři?

Pokud se tedy střetnete jako individualista s ideology a bojovníky za jedinou náboženskou, politickou nebo konspirační a samozřejmě pravou jedinou nezpochybnitelnou vizi světa, zjistíte, že byste raději seděli v autě s podobnými šílenci jako hlavní hrdina příběhu Temný obraz. Tady by mnohé napadlo, že je lepší kamarádskej feťák než uhlazené hovádko v kravatě a saku, kterému nevěříme ani pozdravení, protože lidově lže sotva otevře hubu a někdy lže i ještě předtím než tu hubu vůbec otevře a řekne jediné slovo. Závislost na ideologiích a pravém jediném výkladu světa je skutečná zhouba, strach těchto jedinců se setkání s individuálním, odlišným vnímáním reality je nepřijatelná, je pro ně šokem. Závislost drogová je tedy viditelná v postupném tělesném i duševním rozkladu člověka, závislost ideologická vidět na první pohled většinou není, ta se zrůdně projevuje pod uhlazeným vnějším projevem následně prudkým útokem na svobodu individuálního vnímání reality jedince, jenž se ještě nezařadil do toho správného stáda jako tupá ovce. Toliko ke kultuře naší doby, kultuře závislosti.

Dále nás příběh posouvá k dalšímu proslovu řečníka: „Téměř dvacet procent populace lze dnes označit za narkomany a my všichni tady víme, že tuto situaci sleduje a zlepšuje jediná firma, tento sponzor je firma Nová Cesta. Všimnete si, že tohoto muže, tohoto policistu, sotva vidíte, má na sobě tzv. rušící oblek, právě ten nosí a musí nosit v jistých chvílích, vlastně jej má po většinu doby, kdy zajišťuje dodržování zákona.“

Po lehce humorném úvodním slovu se ke slovu dostává konečně Fred, muž v rušícím obleku: „Kdybyste mě potkali na ulici bez tohoto obleku, nejspíš byste řekli, že je to nějakej feťák, budu Vám odporný a vyhnete se mi, nevypadám jako Vy, to ani nemohu, závisí na tom můj život. Nechci Vám zpočátku říkat, co dělám jako tajný policista, jenž se podílí na hledání dealerů a zdrojů jejich ilegálních drog v ulicích našich měst a na chodbách našich škol zde v okresu Orange. Nyní Vám povím, čeho se obávám. Ve dne v noci se bojím, že naše děti, Vaše děti i mé děti, mám dvě malé děti, hodně malé, ale ne zas tak malé aby unikli závislosti, úmyslně vyvolané závislosti na látce S, kterou pro zisk šíří drogoví teroristé.“  Proslov ještě chvíli pokračuje, Fred mluví o aktivním boji proti drogám a boji proti zemím, ze kterých se látka S údajně dováží. „Každý den si tato nemoc vybírá svoji daň, každý den droga S vynáší zisky, a kam jdou ty zisky? Ono nejde o ty zisky, jde o něco jiného, o to co se dnes děje.“ Po malé pauze pokračuje Fred dále „Kdybyste byli diabetici a neměli peníze na inzulín, budete krást nebo raději zemřete?“

Proslov Freda je ale narušen, mluví jinak, než systém žádá a tak dostává pokyn skrytou vysílačkou, aby se vrátil k jinému, systémem připravenému a předem schválenému projevu. „Zapomněl jsem to, tyhle kraviny mi nějak nelezou do hlavy“ systém se ale nevzdává a vrací Freda do jeho role „opakujte po mně, ale ať to vypadá improvizovaně“, krátká pauza a Fred mluví dál tentokrát k muži za tajnou vysílačkou: „Víte, proč mi tyhle kraviny nelezou do hlavy? Protože právě to ženě lidi k drogám, vše je tak nechutné, že chtějí uniknout a začnou brát“. Hlas systému se ale nevzdává, připomíná o to naléhavěji, aby se Fred vrátil zpět do své role, do své masquerade, prostě bez odmlouvání, aby řekl tu svou kravinu ze systému a měl pokoj. „Takže látka S, S znamená slabost a strach a taky samotu, přátelé utečou od Vás a Vy utečete od přátel, všichni nakonec utečou od všech. Odloučení a samotu, nenávist a vzájemné podezřívání, S je nakonec smrt, pomalá smrt, začíná v hlavě, tedy tak je to.“

Když pečlivě sledujete projev Freda, tajného policisty a nasloucháte i hlasům v pozadí ze systému, tak zjistíte, že Fred přesně ví, že všechno co povídá hlasem systému je lež. Sám dokáže zhodnotit, že fiktivní, reálná v newspeaku, americká, nejenom americká, společnost stagnuje, zabloudila a není schopna jakéhokoliv rozvoje.

Je to jako sedět v rozjetém vlaku, vědět bez jakékoliv pochybnosti, že ho nikdo neřídí, ale zároveň všechny suverénně utěšovat, že sice strojvůdce, nějakým administrativním nedopatřením, ve vlaku nesedí, ale na všechno je předpis a zákon, takže tam možná někdo v lokomotivě skutečně musí sedět, jak zvěstuje, nám známý bruselský předpis.

Je to čistá paranoia, ve které my sami žijeme a s námi asi osm miliard lidí, kdy každý se ocitá postupně ve své soukromé paranoidní, zcela ryze osobní představě. Díky přátelé, vítejte tedy v postmoderním světě pouště naší reality. Tento svět naší společné reality je založen na lži, na předstírání, na kolektivním a soustavném zastírání pravé reality a skutečného stavu věci. Je to svět, kde jsme pozorováni a sami pozorujeme druhé v nekonečné televizní reality show.

Náš příběh se ale nezastavuje, vyrážíme s Charlesem Frekem na zběsilou jízdu do hospody U Tří Šumařů a sledujeme jeho absolutně zkreslený obraz reality. V drogovém rauši se vžívá do podivných představ policejní kontroly, kdy prožívá jednu realitu pouze ve své hlavě a reaguje také na realitu, ve které policejní kontrola neproběhne. Při raušové policejní kontrole, kdy ani zasahující policista není čistý, dostává zdánlivě jednoduchou otázku: „Jak se jmenujete?“ Zdá se Vám to jako jednoduchá otázka, jenže feťák, kterému postupně odumírá jedna mozková buňka za druhou, není mnohdy schopen odpovědět, protože nedochází k přenosu informací v mozku a jeho neurotransmitery buď už umřely, nebo se nějak nevzbudily. Takže víte určitě, jak se skutečně jmenujete?

Příběh pokračuje dál, ponořujeme se do něj stále hlouběji, posloucháme rauš-dialogy, inteligentní náhledy střídající se z rauš-dialogy drogového opojení, je to jako jízda na motorce proti bouřlivému větru, který se vás snaží zbrzdit, ale Vaše motorka bojuje s větrem o závod a jede bez zastavení stále vpřed. Následně se dostaneme až k naprosté post-drogové, osobně řízené deformaci Charlese Freka, který se rozhodne tu nekonečnou spirálu drogového rauše řešit místo léčením
a novým startem ve všech oblastech života raději ukončením svého života, neschopen mu již dále čelit.

Zrovna teď když píšu tyto řádky, se právě za mými okny odehrávají podobné situace, lidé si je často sami a dobrovolně volí, potřebují mnohdy uměle něco řešit, aby poznali, že jsou ještě na živu, že ještě dokáží něco cítit, že se jich něco dokáže dotknout. V reálu ve skutečných zkouškách se nedokáží smířit se skutečnými životními prohrami a jejich následky, které je dokáží mnohdy rozčlenit až na atomy, nenacházejí cestu pro další otázky a nechtějí už sledovat úžasné Tajemství života. To je skutečná prohra, pohrdnout Tajemstvím života! Takže náš ne-hrdina Charles Frek se rozhodl nakonec ukončit svůj život, ve filmu Temný obraz si Charles Frek nakoupí dostatečné množství sedativ, kvalitní alkohol. A následně mu v hlavě vyvstane myšlenka, že na poslední cestu nebude na sebe šetřit, „protože v drogových kruzích, v nichž se pohybuje, není náhlý konec považován za problematický“, takže vše běží hladce podle jednoduchého, předem jasného, zařaditelného plánu.

„Jeho plány se samozřejmě zabývaly také tím, jaké předměty mají být u něho nalezeny budoucími archeology, několik dní se rozhodoval, tyto úvahy zabraly víc času, než rozhodnutí se zabít. Bude nalezen v leže, na zádech ve své posteli, s výtiskem knihy Zdroj od Ayn Rand[i], dále s nedokončeným dopisem firmě Exon, v němž protestuje proti zrušení jeho karty na benzín. Tímto způsobem chce obžalovat systém a svou smrtí něčeho dosáhnout, něčeho většího než dosáhne za celý svůj život. V poslední chvíli ale Charles změní názor na zásadní otázku a rozhodne se zapít pilulky drahým kvalitním vínem spíše než laciným krabicovým patokem. Proto se Charles Frek vydal na poslední cestu do místního obchodu s alkoholem, kde se prodávají drahá vína a koupil lahev Merlotu za téměř 70 dolarů. Vrátil se domů, drahou láhev vína otevřel, nechal víno dýchat a vypil několik skleniček a pokusil se myslet na něco smysluplného. A potom se sklenicí Merlotu v ruce všechny pilulky najednou spolknul. Byl však podveden, na místo poklidného utišení začal Charles Frek halucinovat. Náhle spatřil u své postele stát tvora z rozhraní mezi dimenzemi, jenž na něj nesouhlasně vzhlížel. Charles se bytosti zeptal jednoduchou otázku: Přečteš mi moje hříchy? Na tuto otázku tvor přikývl a Charles Frek pochopil novou realitu, zcela realisticky zhodnotil situaci a řekl, že čtení jeho hříchů bude trvat sto tisíc hodin. Tvor mu to odkýval, kdy mu sdělil klidným hlasem, že hříchy mu budou čteny nekonečně dlouho, na směny, po celou věčnost a tento seznam nemá konce. Následně Charles Frek poslouchal výčet svých hříchů od narození, kdy si začal v jedné chvíli přát, aby mohl vrátit poslední půlhodinu svého života. Ale to se nestalo a hříchy byly čteny dále. Za tisíc let se dostaly ve čtení k šesté třídě, kdy v tomto roce objevil Charles Frek masturbaci, po dalším čtení si Charles Frek pomyslel, že aspoň to víno bylo dobré.“[ii]

Zvu vás na cestu skrz Temný obraz a možná i na delší cestu s knihami a filmy autora, spisovatele, proroka a vizionáře scifi Philipa K. Dicka. Šťastnou Dickovskou paranoidní cestu!

[i] Ayn Rand: Zdroj – Vyplatí se člověku dělat cokoli, co od něj společnost očekává, nebo se má řídit svými racionálními zásadami? Je souhlas ostatních měřítkem správnosti a úspěchu lidského jednání? Dosahuje štěstí člověk, který zradí své vlastní já, aby si získal přízeň svého okolí, nebo ten, který žije pro své vlastní ideály? Slavný bestseller o ideálech. Sama kniha – dvanáctkrát odmítnuta nakladateli – jakoby kopírovala cestu hlavního Hrdiny – architekta Howarda Roarka k jeho ideálům, ze kterých nemíní ani o milimetr ustoupit. Zdroj: http://www.databazeknih.cz/knihy/zdroj-5636

[ii] Citované dialogy volně zpracovány dle filmu Temný obraz v českém dabingu

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s